czechgermanenglish

Jitka Kopřivová - mezzosopran

13.3.2013 Tips Vöcklabruck

http://www.tips.at/zeitungneu/?ausgabe=V%F6cklabruck&page=zeitung.php?page_id=290&ausgabe=TIV (dostupnost 19.3., s. 7)

 

Das Konzert in Maria Schöndorf vereinte unter der Leitung von Wolfram Wincor die Camerata Schöndorf, Bernd Geißelbrecht (Orgel und Cembalo), Gudrun Bernauer (Sopran) und Jitka Koprivova (Alt) zum Orgelkonzert Nr.13 F-Dur (Der Kuckuck und die Nachtigall) von G. F. Händel und zum Stabat Mater von G.B. Pergolesi. Geißelbrecht spielte den Solopart im Orgelkonzert klar in den Linien, virtuos und mit klanglich delikaten Finessen. Wincor führte Camerata und Solisten zu einer Interpretation, erfüllt von Klangkultur und die phantasievolle Melodik exzellent zur Geltung bringend. Schmerz, Mitleid und inständiges Bitten wurden von den Solistinnen mit ergreifender Innigkeit zum Ausdruck gebracht. Der klangschöne Alt von Koprivova und der ausdrucksvolle Sopran von Bernauer blühten zu intensiver
Leuchtkraft auf.

Fred Androsch

 

 

7.8.2012  www.zamekloucen.cz

Hudební perly baroka na zámku Loučeň

 

Koncert Hudební perly baroka obohatil program zámku těm, kteří dorazili na Loučeň první srpnovou neděli. Ženské kvarteto Barocco Vivo sklidilo největší úspěch houslovou sonátou č. 1 Jeana Marie Leclaira z poloviny 18. století a také originálním zněním velšské renesanční písně, kterou pod názvem Lucerna nazpívala v češtině Marta Kubišová.

 

Mnoha zážitky lahodícími především uchu odměnilo ženské kvarteto Barocco Vivo všechny posluchače jejich koncertu Hudební perly baroka, uspořádaného po pravidelné nedělní bohoslužbě, odpoledne 5. srpna, ve slušně zaplněném zámeckém kostele Nanebevzetí P. Marie. Za cembalem seděla půvabná Petra Ždárská, s houslemi v ruce excelovala procítěná Martina Štillerová. Violoncello ovládala původem rakouská hudebnice Theresia Kainzbauer, která si v předvečer koncertu prohlédla poprvé proslulé loučeňské labyrintárium. Tři nástroje doprovázely pevně posazený mezzosoprán Jitky Kopřivové, původem mladoboleslavské pěvkyně, školené pod Alpami, v rodném kraji W. A. Mozarta.

"Hrajeme spolu v tomto složení poprvé. Zkoušky napověděly, že by koncert mohl dopadnout výborně. To by mohl být počátek naší pevnější spolupráce," řekla před koncertem cembalistka Petra Ždárská. Dobrá předtucha se potvrdila: Příslovečný náboj získal zhruba osmdesátiminutový koncert především ve své druhé polovině. Zlomovým okamžikem byla procítěná hoslová Sonáta č. 1 Jeana Marie Leclaira v podání čerstvé maminky Martiny Štillerové.

Koncert se uskutečnil za laskavé podpory Raiffeisenbank a ve spolupráci s Rakouským kulturním institutem v Praze.

Mgr. Jiří Senohrábek (marketingový manažer zámku Loučeň)                                                     

 

2.8.2012 www.novinky.cz

Staňte se na chvíli šlechtici na loučeňském zámku

Prospekty zvou na různé akce, ale pokud je nezažijete na vlastní kůži, je to o ničem. V Loučeni na zámku zažijete barokní italskou hudbu na vlastní uši. Nejen v podání cembala, ale také tamburíny a xylofonu. Ještě zítra máte možnost si poslechnout dvě půvabné hudebnice.

Foto: Vratislav KonečnýNež přijde čas prohlídky, měli byste se informovat, jakou čekají návštěvnost, jinak si vezměte něco na čtení, než se na vás dostane. Loučeň je vyhlášena bludišti, takže ve stínů velestromů se dá přežít.

Pokud vám vyhovuje se místo toho krmit, je tu řada příležitostí. Já si dal v restauraci Vtipná kaše Čápy s mákem, a bramborové těsto se švestkami mi udělaly báječnou předehru před koncertem. První tony zazněly již těsně po vstupu, hudebnice seděly na poštovních saních Thurn-Taxisů a jejich přivítání bylo velmi půvabné.

Hudba k zámku patří

Hudební matiné v hraběcím salonku po prohlídce, kterou vnímal i čich, místnosti byly provoněny levandulí, spustilo několik dalších písní. Italština je přirozeně zpěvná a Jitka Kopřivová ukázala, že umí, doprovod Petry Ždárské na cembalo byl skvělý. Dívky se s návštěvníky rozloučily z ochozu zámecké knihovny.

Na chvilku jste se tak stali šlechtici, poslouchající na sedadlech dobového nábytku po dobrém obědě kratochvilné zpěvy. Takováto vystoupení jsou zpestřením prohlídek a hudba na zámky patří. Hudební vystoupení zítra je poslední, začíná v 10.30, závěrečné  v 16.30. Mimo to je na 14 hodin připravena speciální dětská prohlídka, v 17 hodin si děti smlsnou na pralinkách.

Hudební závěr můžete stihnout 5. srpna v 14.30 v zámeckém kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Vratislav Konečný

 

8.9.2011 Literární noviny 36/XXII

Jitka Kopřivová, mezzosopranistka, studovala sólový zpěv na univerzitě Mozarteum v Salc­burku, hru na bicí nástroje u Martina Grubingera starší­ho, hudební a po­hybovou pedago­giku tamtéž. Od svého absolutoria v květnu 2009 pravidelně pracuje v rámci pěveckých kurzů s prof. Kur­tem Widmerem, od roku 2010 se též intenzivně věnuje i flamenco tanci. Koncertuje jako sólistka v altových a mezzosoprá­nových partiích v Rakousku, v Ně­mecku a v České republice.

 

Foto: Dr. Lorenz WedlKdyž se mi něco pěvecky podaří, cítím horkost, přímo sálající vedro, protože plíce pracují ostošest, ale zároveň pociťuji obrovské štěstí, že celé moje tělo je naplněné tóny, že vibruje. Hudba mě vyčerpává a zároveň dobíjí. Žiji léta v Salcburku, mám okolo sebe hory, jezdím po městě a okolí na kole a nedovedu si představit, že bych nemohla v takovém krásném prostředí existovat. Koneckonců sedmdesát procent obyvatel tohoto města šlape do pedálů a někteří i ve sněhu. Mladí i staří. Salcburk je malé město, které se dá na bicyklu přejet za půl až tři čtvrtě hodiny, takže se v něm už dávno necítím jako cizinka z Čech. Je to vitální město, každé léto přeplněné turisty, muzikou, město Mozarta, skladatele geniálního, vitálního, takže on tu vitalitu přenáší na druhé, byť o něčem takovém samozřejmě neví. Ale to už je úděl géniů, že vyzařují energii i po své smrti… Při každém církevním svátku se téměř ve všech kostelech konají tradičně velké mše a k tomu církev angažuje hudebníky a zpěváky. Zpívám například v kostele Sv. Františka, Sv. Petra či v největším salcburkském kostele Domu, v  němž dozvuk trvá téměř sedm sekund. Se sborem Salzburger Bachchor jsem několikrát účinkovala na letních slavnostech, mimo jiné v Mozartově Idomeneu, kde zpívala i Magdalena Kožená. Řekla bych, že Salcburkem zní hlavně Mozart, ale také Dvořák nebo Schubert, jejichž partiturám se také věnuji. Ale nejsou to jen hory, čerstvý vzduch, řeky, pohyb po cyklostezkách, co je onou ,drogou‘, stimulující k tomu, aby člověk zpíval otevřeně, bez stresu, vlastně s nějakou elementární radostí ze života, která by se měla přelévat na posluchače. Jsou to i bicí nástroje a marimba. V Čechách se sice bicí rozvíjejí velice rychle, ale v Rakousku ten vývoj  začal daleko dřív. Studovala jsem na Orffově institutu a kromě zpěvu tam byl povinný předmět - bicí, pro nějž jsem se nadchla a ná sledně jej studovala dalších osm let u Martina Grubingera staršího. U  zpěvu a bicích jsem zůstala a  asi si vytvořila vlastní tvůrčí kombinaci. Jsem člověk, který zpívá i bubnuje, hraje na marimbu – pro někoho poněkud zvláštní spojení u ženy, jenže já z  toho všeho čerpám životní rytmus, někdo by tomu řekl – tep doby. A  bez rytmu to nejde, rytmus je motor, šťáva života. Tělo se ocitá v napětí, napětí se zároveň zbavuje a je dobře připravené k tomu, aby dobře zpívalo. Tělo se rytmem osvobozuje, je uvolněné, někdy si pro legraci říkám, že jsem přišla na svět snad přímo z nějakého pravěkého rituálu, kde dominoval buben, zpěv a  tanec. Akorát tím tancem je flamenco, které děsně miluji, a moje maminka, co žije v Praze, mi šije nové a nové široké sukně…


Samozřejmě, že život je boj – v  cizině ještě těžší,než by byl doma. Musím se o sebe po umělecké stránce dobře starat, musím bojovat za své uplatnění, byť jsem v Salcburku a okolí již známá. Našla jsem si hudební přátele, kolegy, například výborného ,parťáka‘ David Ömmera, vynikajícího hráče na marimbu, kterého při koncertech doprovázím zpěvem i na bicí. Má za sebou četnou uměleckou praxi v  orchestrech, ansámblech i skupinách.  Co by mohlo být takovou tečkou za mými postřehy z tohoto cizího a paradoxně blízkého místa? V Salcburku je třeba mnohem větší dostupnost notového materiálu. Možná, že ty noty nepřinášejí zrovna bezprostřední radost a pocit uspokojení, možná, že jsou dokonce podružné, ale já si pokaždé uvědomuji, že mi ,mé‘ město nedělá vlastně žádné problémy. Žít jako muzikant, zpěvák v muzikálním prostředí, je rozhodně velká výhoda. Ale slavným se musíte stát jinde, aby si vás v Salcburku vážili. On je jenom takový obrovský akumulátor pod širým nebem, kde je mi ovšem dobře na duši i na těle…

Alexander Lukeš

 

25.3.2009 - Universität Mozarteum: Mendelssohnova noc

Drehpunkt Kultur / Erhard Petzel

"[..] Zu Beginn präsentierte ein Vokalensemble der Gesangsstudenten unter Albert Hartinger nicht im Freien gesungene, aber geschmeidig interpretierte Chorsätze. Ins Freie ging dafür der Blick durch die Fensterfront des Solitärs auf Schneefall und Abendsonne - um alsbald auf Kerstin Möseneder und Jitka Koprivova zu fallen, deren wunderbar harmonierende Stimmen von Marta Kucbora am Hammerklavier getragen werden.[..]"  (http://www.drehpunktkultur.at/txt09-03/6131.htm)

 

"[..] Na začátku prezentoval vokální soubor studentů zpěvu pod vedením Alberta Hartingera nikoli ve volném prostranství zazpívané, ale svižně interpretované sborové sazby. Do prostoru se zato  upíral pohled skrz čelní okenní stranu koncertního sálu na sněhovou přeháňku a večerní slunce - aby pak ihned padl na Kerstin Möseneder a Jitka Kopřivovou, jejichž báječně harmonizující hlasy se nesly doprovázeny Martou Kucborou na kladívkový klavír.[..] "

 

 

 

Pro média



© Jitka Kopřivová, all rights reserved, created by Jiří Štěpánek